Izaiáš 10:13-34
Izaiáš 10:13-34 Bible Kralická 1613 (BKR)
Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele. Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl. Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem. Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň. Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne. Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati. A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati. I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.
Izaiáš 10:13-34 Bible 21 (B21)
říká: „Svou vlastní silou jsem to způsobil a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený! Hranice národů jsem odstranil, vyplenil jsem jejich poklady, zporážel jsem jejich trůny jako býk. Bohatství národů má ruka pobrala, jako se hnízdo vybírá; jako se sbírají opuštěná vajíčka, tak jsem já celou zemi vysbíral a nikdo ani křídlem nezamával, neotevřel zobák, aby zapípal.“ Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká? Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa? Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá, a hůl se chlubila, že není dřevěná! A proto Panovník, Hospodin zástupů, sešle na jejich vypasence úbytě a pod jejich chloubou zapálí plamen nejprudší. Světlo Izraele se stane ohněm, jejich Svatý bude plamenem; v jediném dni ten oheň pohltí jejich trní i bodláčí. Jejich krásné lesy i zahrady až ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí choroba. Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě mohlo spočítat. V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského. Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu. I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava. Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu. Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští. Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“ Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě. V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne. Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště. Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk. Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se! Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se. V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině. Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší. Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!
Izaiáš 10:13-34 Český studijní překlad (CSP)
protože si řekl: Vykonal jsem to svou mocnou rukou a svou moudrostí, protože jsem rozumný. Odstranil jsem hranice národů a vyplenil jsem jejich poklady, jako silák jsem strhl jejich vládce. Má ruka nalezla majetek národů jako hnízdo a jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem já sebral celou tuto zemi. Nebyl, kdo by máchnul křídlem nebo otevřel zobák či zapištěl. Což se sekera vychloubá nad toho, kdo s ní seká? Cožpak se pila vytahuje nad toho, kdo jí řeže? Jako kdyby metla mávala tím, kdo ji zvedá, jako kdyby se hůl vyzdvihovala, že není dřevěná. Proto Panovník, Hospodin zástupů, pošle úbytě na jeho vykrmené a pod jeho slávou zažehne plamen jako plamen ohně. Světlo Izraele se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. V jednom dni zapálí a stráví jeho bodláčí i jeho trní a dočista zničí slávu jeho lesa a ovocného sadu. Bude to, jako když potácejícímu se ubývá sil. Zbylých stromů jeho lesa bude jen tolik, že je sepíše i chlapec. I stane se v onen den, že ostatek Izraele -- ti z domu Jákobova, kteří vyváznou -- už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele. Ostatek se navrátí, ostatek Jákoba, k mocnému Bohu. Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost. Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi. Proto praví Panovník, Hospodin zástupů, toto: Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie, která tě bije metlou a zvedá na tebe hůl tak jako Egypt. Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení. Hospodin zástupů bude proti němu podněcovat bič, jako při porážce Midjánu u skály Oréb, a jeho hůl bude nad mořem a pozdvihne ji tak jako v Egyptě. I stane se v onen den, že bude odstraněno jeho břemeno ze tvých ramen a jeho jho ze tvé šíje. Jho se bude lámat pro tučnost. Přišel k Ajátu, prošel Migrónem, v Mikmásu uloží svou zbroj. Prošli průsmykem: Nocleh budeme mít v Gebě. Ráma se třásla, Saulova Gibea utekla. Rozezni svůj hlas, dcero Galímu, pozorně naslouchej, Lajšo, ubohý Anatóte! Madména se rozprchla, obyvatelé gebímští hledají bezpečí. Ještě ten den se zastaví v Nóbu. Rukou pohrozí hoře dcery sijónské, návrší Jeruzaléma. Hle, Panovník, Hospodin zástupů, s děsivou mocí klestí ratolesti: Ty vysoko vzrostlé jsou pokáceny, i ty nejvyšší budou sníženy. Proklestí houštinu toho lesa sekerou a Libanon se vznešeným stromovím padne.