Kazatel 7:22-29
Kazatel 7:22-29 Bible Kralická 1613 (BKR)
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Kazatel 7:22-29 Bible 21 (B21)
Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal. V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách? Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí. Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.
Kazatel 7:22-29 Český studijní překlad (CSP)
Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne? Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl. Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly.