Kazatel 7:22-29

Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne? Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl. Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly.

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Kazatel 7:22-29