2 Samuel 16:1-19
2 Samuel 16:1-19 Bible Kralická 1613 (BKR)
A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína. I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti. Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi: Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého. Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma, pane můj králi. Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda, zlořečil. Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho. A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče. Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník. I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu. Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš? Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin. Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes. A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem. I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul tu. Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním. A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král. Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým? Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu. Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě.
2 Samuel 16:1-19 Bible 21 (B21)
Sotva David minul vrchol hory, hle – naproti mu jde Cíba, Mefibošetův sluha, se dvěma osedlanými osly a na nich dvě stě chlebů, sto sušených hroznů, sto kusů letního ovoce a měch vína. „Na co to máš?“ zeptal se ho král. „Osli jsou k jízdě pro královský dům,“ odpověděl Cíba, „chleba s ovocem je k jídlu pro mládence a víno je k pití, až budete na poušti unavení.“ „A kde je vnuk tvého pána?“ zeptal se král. „Ten čeká v Jeruzalémě,“ odpověděl Cíba. „Myslí si: ‚Izraelský lid mi dnes navrátí království mého děda.‘“ „Ať tedy všechen Mefibošetův majetek připadne tobě,“ řekl mu na to král. „Klaním se, můj pane a králi,“ odpověděl Cíba. „Jsi ke mně tak laskav!“ Když se potom král David blížil k Bachurim, hle – vyšel odtud nějaký muž rodem ze Saulova domu. Jmenoval se Šimei, syn Gerův, a jak šel, zlořečil a házel po Davidovi i všech jeho služebnících kamení, ačkoli byl král David zprava i zleva obklopen svými lidmi i všemi bojovníky. Šimei chrlil nadávky: „Táhni, ty vrahu! Táhni, ty bídáku! Hospodin ti oplatil za všechnu krev Saulova domu. Stal ses králem místo něj, ale Hospodin dal království do rukou tvého syna Abšaloma. To máš za svou špatnost, protože jsi vrah!“ Abišaj, syn Ceruji, tehdy řekl králi: „Proč má tenhle chcíplý pes zlořečit mému pánu a králi? Půjdu mu srazit hlavu, ano?“ Král však odpověděl: „Co je vám do toho, synové Ceruji, že mi zlořečí? Jestli mu Hospodin přikázal: ‚Zlořeč Davidovi,‘ kdo pak smí říci: ‚Co to děláš?‘“ David tehdy Abišajovi a všem svým služebníkům řekl: „Vždyť i můj vlastní syn mi usiluje o život, natožpak tento Benjamínec. Nechte ho, ať zlořečí, jestli mu to Hospodin přikázal. Snad Hospodin pohlédne na mé trápení a odplatí mi za ty dnešní nadávky dobrodiním.“ David tedy se svými muži pokračoval v cestě. Šimei ale šel podél nich po protějším svahu, a jak šel, zlořečil, házel po něm kameny a vířil prach. Utrmácený král i všichni, kdo byli s ním, nakonec dorazili na místo, kde si odpočinuli. Abšalom zatím s celým izraelským vojskem vstoupil do Jeruzaléma. Také Achitofel byl s ním. Tehdy k Abšalomovi přišel i Davidův důvěrník Chušaj Arkijský a zvolal: „Ať žije král! Ať žije král!“ „Takhle se odvděčuješ svému příteli?“ řekl mu Abšalom. „Proč jsi nešel s ním?“ „To ne,“ odpověděl mu Chušaj. „Koho vyvolil Hospodin a celý tento izraelský lid, s tím jsem a s tím zůstanu. A komu jinému bych měl sloužit než jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“
2 Samuel 16:1-19 Český studijní překlad (CSP)
Když David přešel kousek za vrchol, hle, šel mu vstříc Síba, služebník Mefíbóšetův, s osedlaným oslím spřežením a na něm bylo dvě stě chlebů, sto sušených hroznů, sto plodů letního ovoce a měch vína. Král se zeptal Síby: Na co to máš? Síba odpověděl: Osli jsou na jízdu pro královský dům, chléb a letní ovoce, aby mohli služebníci pojíst, a víno, aby se mohli napít unavení v pustině. Král se dále zeptal: A kde je syn tvého pána? Síba králi odpověděl: Právě pobývá v Jeruzalémě. Řekl si totiž: Dnes mi dům izraelský vrátí království mého otce. Král řekl Síbovi: Hle, tvé je všechno, co patřilo Mefíbóšetovi. Síba odpověděl: Klaním se. Kéž naleznu milost ve tvých očích, můj pane a králi. Když přišel král David k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi domu Saulova jménem Šimeí, syn Gérův. Šel a přitom pronášel kletby. Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv všechen lid a všichni hrdinové byli po jeho pravici i levici. Při proklínání Šimeí volal toto: Táhni, táhni, krvelačný ničemníku. Hospodin ti odplatil za všechnu krev domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. Zde jsi ve svém trápení, protože jsi krvelačný člověk. Abíšaj, syn Serújin, řekl králi: Proč by měl tento mrtvý pes proklínat mého pána a krále? Půjdu a srazím mu hlavu. Král odpověděl: Co je vám do mě, synové Serújini? On proklíná, protože mu Hospodin řekl: Proklínej Davida, a kdo se může ptát: Proč to děláš? David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: Vždyť i můj syn, který vzešel z mého nitra, usiluje o můj život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé soužení a odplatí mi za jeho dnešní kletbu. David se svými muži šel dále svou cestou, zatímco Šimeí šel podél něj po svahu hory, stále proklínal a házel po něm kameny a hlínu. Král a všechen lid, který byl s ním, přišel vyčerpaný k Jordánu a tam si oddechli. Abšalóm i všechen lid, všichni Izraelci, přišli do Jeruzaléma; také Achítofel byl s ním. Stalo se, že když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, řekl Chúšaj Abšalómovi: Ať žije král, ať žije král! Abšalóm se zeptal Chúšaje: To je oddanost tvému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem? Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Nikoli. Koho vyvolil Hospodin a tento lid, všichni Izraelci, s tím budu, s ním zůstanu. Komu jinému bych měl sloužit? Cožpak ne jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.