Píseň 3:1-11

Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži. Hledala jsem, a nenašla. Musím vstát a město obejít, po ulicích a po náměstích svého hledat miláčka. Hledala jsem, a nenašla. Našli mne strážci, kteří město obcházejí. -- Miláčka mého, neviděli jste ho? Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého našla. Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu k matičce své domů, do maminčina pokoje. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít. Kdo je ta, jež z pouště stoupá jako sloup dýmu, myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření? Hle, nosítka samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z Izraele nejudatnějších. Mečem vládnou všichni, v boji zkušení, každý se mečem opásal, ani noc je nezaskočí. Nosítka pořídil si Šalomoun král ze dřeva z Libanonu. Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata oporu trůnu, sedadlo purpurové. Láskou jsou uvnitř vystlána od dívek z Jeruzaléma. Pojďte ven pohledět, vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, na jeho korunu, již mu jeho matka nasadila v den svatby jeho, v den, kdy mu srdce plesalo.