Žalmy 49:1-20

Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm. Slyšte to, všechny národy, naslouchejte, všichni obyvatelé světa, vy, synové Adamovi, vy, synové člověka, jak bohatí, tak nuzní! Má ústa budou promlouvat moudrost a přemýšlení mého srdce rozumnost. Nakloním své ucho k přísloví, při lyře předložím svou hádanku. Proč bych se bál ve zlých dnech, kdy mě obklopuje zvrácenost mých pronásledovatelů? Spoléhají na svůj majetek; chlubí se svým velkým bohatstvím. Nikdo nevykoupí ani bratra, člověk Bohu za sebe nedá výkupné. Cena za jeho duši je tak vysoká -- nikdy na ni nebude mít, aby žil navždy a neviděl zkázu. Vždyť je zřejmé, že moudří umírají stejně jako hlupák či tupec; hynou a zanechávají svůj majetek jiným. V jejich nitru je, že jejich domy jsou tu navěky, jejich příbytky z pokolení do pokolení; svými jmény nazývají pozemky. Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. Je podobný zvířatům, která hynou. Taková je cesta těch, kteří spoléhají sami na sebe, i jejich následovníků, kteří našli zalíbení v jejich ústech. Sela. Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků. Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí -- vždyť mě přijme! Sela. Neboj se, když někdo bohatne, když rozmnožuje slávu svého domu -- vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva za ním nesestoupí. Ačkoliv za svého života své duši dobrořečil -- a když se ti daří dobře, tak tě chválí -- přijde k pokolení svých otců, kteří již nikdy neuvidí světlo.