Žalmy 44:1-26

Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi -- meditace. Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých. Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je. Zemi však neobsadili díky svému meči, nezachránila je jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení. Ty jsi můj král, Bože. Přikaž vítězství pro Jákoba! S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ty, kdo proti nám povstali. Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání. Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli. Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu. Sela. Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou. Před protivníkem nás obracíš nazpět a ti, kdo nás nenávidí, nás poplenili. Vydáváš nás jak ovce k sežrání a rozptýlil jsi nás mezi pohany. Prodal jsi svůj lid lacino, nepožadoval jsi za něj dobrou cenu. Vystavil jsi nás potupě našich sousedů, posměchu a pošklebkům našeho okolí. Učinil jsi nás pořekadlem mezi pohany, národy nad námi potřásají hlavou. Každý den mám před sebou svou potupu; hanba mi zakrývá tvář, a to kvůli tomu, kdo mě hanobí a ostouzí, kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí. To vše na nás přišlo, ač jsme na tebe nezapomněli a tvou smlouvu jsme nezradili. Naše srdce se nestáhlo zpět, naše kroky neuhnuly z tvé stezky. Přestože jsi nás zdeptal v kraji šakalů a přikryl jsi nás nejhlubší tmou. Pokud bychom zapomněli na jméno svého Boha, pokud bychom vztáhli dlaně k bohu cizímu, zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce! A přece jsme kvůli tobě denně vražděni, považují nás za ovce na porážku. Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy! Proč skrýváš svou tvář? Zapomínáš na naše soužení a útisk? Vždyť naše duše klesla v prach; naše nitro je přitištěno k zemi.