Matouš 3:1-17

V těch dnech přichází Jan Křtitel hlásající v judské pustině: “Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.” To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!" Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás a jeho potravou byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko i celé okolí Jordánu a dávali se od něho pokřtít v [řece] Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: “Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání. A nedomnívejte se, že si můžete říkat: "Náš otec je Abraham." Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.” Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn. Ale Jan se mu v tom snažil zabránit a říkal: “Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?” Ježíš mu odpověděl: “Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.” On ho tedy nechal. Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se [mu] nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal: “Toto je můj Syn, Milovaný , v němž jsem nalezl zalíbení.”