Lukáš 4
4
Ježíš pokoušen v pustině
1Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou 2čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl. 3Ďábel mu řekl: “Jsili Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.” 4Ježíš mu odpověděl: “Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem [, ale každým Božím slovem]."” 5Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa 6a řekl mu: “Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána,#ř.: předána / vydána a komukoli chci, tomu ji dám. 7Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.” 8Ježíš mu odpověděl: “Je napsáno: "Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit."” 9Přivedl jej pak do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: “Jsili Syn Boží, vrhni se odtud dolů; 10vždyť je napsáno, že "svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili" 11a "na rukou tě ponesou, abys snad svou nohou nenarazil na kámen."” 12Ježíš mu odpověděl: “Je řečeno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."” 13Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby.
Začátek veřejné služby
14Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst#ř. fémé; Mt 9,26; 4,24v o něm se rozšířila#ř.: vyšla do celého okolí. 15A vyučoval v jejich synagogách, oslavován ode všech.
16I přišel do Nazareta,#ř.: do Nazary kde byl vychován. Podle svého zvyku#ptc. pf.; Mt 27,15; Mk 10,1; Sk 17,2 vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. 17Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul#var.: otevřel svitek a našel místo, kde bylo napsáno: 18"Pánův Duch je na mně,#n.: nade mnou, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit#ř.: poslat zlomené na svobodu, 19vyhlásit vítaný Pánův rok." 20A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. 21Začal jim tedy říkat: “Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších.”#n : jak jste ho slyšeli / poslouchali; pro h. vazbu srv. 2S 18,12; Ez 9,5 22Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: “Není tento syn Josefův?” 23Řekl jim: “Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině.” 24Řekl: “Amen, pravím#[Mt 5,26p; L zaznamenává tuto vazbu nejméněkrát (7)] vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. 25Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. 26A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu. 27A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.” 28Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. 29Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. 30On však prošel jejich středem a ubíral se dál.
31Sestoupil#2,51; 6,17; [zachováváme (Mk 3,22v) dosl. ř. výraz (pův. z h. – Gn 12,10) naznačující “přijití” z výše položeného místa do níže (nejčastější z Jeruzaléma či Judska, ale srv. Sk 18,5); 8,5!; J 2,12]; Mk 1,21–28 do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. 32A byli ohromeni nad jeho učením, protože jeho slovo bylo pronášeno v pravomoci. 33V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona; i vykřikl velikým hlasem: 34“Ach, co je ti po#Mk 1,24p nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi: Svatý Boží.” 35Ježíš mu pohrozil: “Umlkni a vyjdi od něho!” A démon jím mrštil doprostřed a vyšel od něho, aniž mu jakkoli uškodil. 36Na všechny padl úžas a říkali si mezi sebou: “Jaké je to slovo, že v pravomoci a síle přikazuje nečistým duchům, a oni vycházejí?” 37A zpráva#ř. échos ("zvuk"; 21,25; Sk 2,2; He 12,19); 5,15v o něm se šířila do každého místa okolní krajiny.
Uzdravení mnoha nemocných
38Opustil synagogu#ř.: Vstav pak od té synagogy a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována velikou horečkou; i poprosili ho za ni. 39Postavil se nad ní, pohrozil horečce, a ta ji opustila. Ihned#5,25; 8,44.55; 13,13; Sk 3,7; ř. parachréma (tj. v čase, který následuje okamžitě po akci; kromě Mt 21,19n pouze v L a Sk); srv. Mt 8,3v vstala a obsluhovala je. 40Když zapadalo slunce,#[tj. kolem šesté hodiny, skončil sabat. Podle tradice starších nesměli Židé o sabatu chodit více než 1 km a také přenášet břemena (Jr 17,21n). Činili tak tedy až po západu slunce. Resp. jejich dychtivost je vidět v tom, že slunce ještě zapadalo.] všichni, kteří měli nemocné#ř.: jsoucí slabé různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. 41Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: “Ty jsi Boží Syn!” Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
42Když nastal den, vyšel z domu a odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. 43On jim však řekl: “Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.” 44A hlásal je v judských#var.: galilejských synagogách.
Právě zvoleno:
Lukáš 4: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
