Lukáš 15
15
O ztracené ovci
1Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2Farizeové a učitelé Zákona reptali: “Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.” 3Řekl jim toto podobenství: 4“Kdo#ř.: Který člověk z vás, máli sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne? 5A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena, 6přijde domů, svolá#může vyjadřovat svolání k hostině (srv. 1Kr 1,9) přátele a sousedy a řekne jim: "Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila." 7Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.”
O ztracené minci
8“Nebo nějaká žena, která má deset drachem#ř. drachma – stříbrná mince o váze asi 6 g, podobné hodnoty jako řím. denár (Mt 20,2p) a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá,#[dům býval často bez oken a s hliněnou podlahou, což činilo hledání nesnadným] dokud ji nenalezne? 9A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: "Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila." 10Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.”
O ztraceném synu
11Řekl: “Jeden člověk měl dva syny. 12Mladší z nich řekl otci: "Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá." On jim rozdělil majetek.#n.: živobytí 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi. 15Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. 16A toužil se nasytit#var.: naplnit své břicho lusky,#[plody rohovníku, tzv. svatojánský chléb, kterým se krmili vepři, ale někdy ho jedli i chudí lidé] které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. 17Tu přišel k sobě a řekl:#ř.: říkal "Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! 18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. 19Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků." 20I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho. 21Syn mu řekl: "Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]" 22Otec však řekl svým otrokům: "Přineste rychle to nejlepší roucho#Gn 37,3; [všechny jmenované věci byly projevem přijetí a postavení] a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály.#[otroci chodili bosí] 23Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se, 24protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen." A začali se radovat.
25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu#ř. symfonia; HL a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků#1,69p a vyptával se, co to má znamenat. 27On mu řekl: "Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého." 28Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. 29On však svému otci odpověděl: "Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele." 31On mu řekl: "Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. 32Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen."”
Právě zvoleno:
Lukáš 15: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
