Kazatel 3
3
Všechno má svůj čas
1Všechno má svou chvíli,#n.: určený čas; Neh 2,6; Est 9,27 každý záměr#h.: to, v čem má někdo zalíbení (5,3; 1S 15,22) pod nebem má svůj čas.#v. 17; 8,6; [tj. vhodnou dobu pro danou událost (Ž 1,3; 104,27; Jr 5,24; Ez 30,3)]; 2 Kr 5,26
2Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno; 3čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět; 4čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat; 5čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání; 6čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat#1S 9,24;Gn 41,35; L 2,51; J 2,10; 12,7; h.: střežit a čas odvrhovat; 7čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit; 8čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
Bohem uložené dílo
9Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? 10Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. 11To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. 12Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího,#h.: v nich není dobré než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro. 13A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá#h.: vidí blaho při vší své námaze, je to Boží dar. 14Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude#n.: je pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. 15To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo.#n : bude zkoumat, oč lidem šlo; h.: bude hledat, co je zahnáno / toho, kdo je pronásledován (teoreticky, ale nevhodné do kontextu)
Soud a budoucnost náleží Bohu
16Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.#h.: Místo práva, a tam ničemnost, místo spravedlnosti, a tam ničemnost.; 4,1; 5,7 17V duchu jsem#h.: + já si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo. 18A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů#h.: + já řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. 19Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný#h.: jeden; 2,14 úděl: Jak umírá#h.: je smrtelný jeden, tak umírá i druhý, a obojí#h.: všechno stejně dýchá.#h.: má jednoho ducha; srv. Ž 104,27–30 Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. 20Všechno to odchází na stejné#h.: jedno místo;#[Není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat.]; srv. 6,6 vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. 21Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země? 22Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že se člověk bude radovat ze svého díla,#pl.; n.: ze svého majetku (tj. výsledku svých činů) neboť to je jeho podíl.#5,17n; 9,9; n : úděl Vždyť kdo mu umožní,#h.: přivede aby se podíval na to, co bude po něm?
Právě zvoleno:
Kazatel 3: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.