Římanům 12:1-21

Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry. Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla, Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové. Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry; Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování. Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností. Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte, V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící, Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující. Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte. Radujte s radujícími, a plačte s plačícími. Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce. Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce, Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.