Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.