Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají. Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi. Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich. Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů. I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají, Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží. V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže, Jablka zlatá a spinadla a čepce, Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice, Prsteny a náčelníky, Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky, I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře. A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy. Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji. I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.