1. Korintským 13:1-13

Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění zvonu nebo řinčení plechu. A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá tajemství, a kdybych měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – jestliže nemám lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu. Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy, není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat; její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné. Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne; vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená; až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé a omezené bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, byl dětský můj rozhled i způsob myšlení. Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy. V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář. Zatím ho známe jen z nepatrné části; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás. Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska.