1. Korintským 1:18-31

Kdo směřuje do záhuby, má ovšem učení o Kristově kříži za hloupost. Ale my víme – a to je naše záchrana, že Bůh právě tímto způsobem projevil svou moc. V Písmu stojí: „Způsobím, že moudrým nepomůže jejich moudrost a chytrost chytrých nebude k ničemu.“ Kde jste, filozofové, znalci zákona a všichni učenci? Nedokázal Bůh, jak pošetilá je všechna moudrost světa? A protože přemoudřelému světu nestačily projevy Boží moudrosti k poznání Boha, rozhodl se Bůh zachránit ty, kdo mu uvěří, „pošetilým“ kázáním. Židé čekají jen samé zázraky, Řekové ve všem hledají logiku, ale my kážeme – ukřižovaného Krista. Židy to uráží a ostatní to pokládají za nesmysl. Ale povolaní, ať židé či jinověrci, získávají v Kristu Boží moc i moudrost. Boží „pošetilost“ je totiž moudřejší a Boží „nemohoucnost“ je silnější než lidé. Jen se kolem sebe rozhlédněte, bratři, koho si to vlastně Bůh povolal. Zjistíte, že mezi vámi není mnoho vzdělanců ani lidí vlivných a vážených. A přece si Bůh vyvolil právě ty nevzdělané, aby zahanbil moudré. Obyčejné malé lidi si vyvolil, aby zahanbil vlivné a mocné, a bezvýznamné „nuly“ si vybral, aby zlomil moc pyšných domýšlivců. A to všechno proto, aby se před Bohem nikdo nepovyšoval. Vždyť jen z vašeho spojení s Ježíšem Kristem pramení vaše moudrost, bezúhonnost, svatost i vykoupení. Opravdu se nemáme chlubit ničím jiným než Kristem, jak nás i Písmo napomíná: Kdo se chlubí, chlub se skutky Božími.