Píseň 3:1-11

Na lůžku jsem toužila za nocí po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla. A tak už vstanu a město prochodím, pátrám po ulicích i náměstích po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla. Našli mě strážní, co město obcházejí: – Viděli jste toho, kterého z duše miluji? Jen jsem je minula, našla jsem toho, kterého z duše miluji! Držím se ho pevně, už ho nepustím, dovedu ho do domu svojí matičky, ukážu mu svůj rodný pokojík! Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít. Kdopak to z pouště přichází, jako když vzhůru stoupá dým? Prodchnutá myrhou a kořením, celičká voní dálkami. Hle, jeho lože, lože Šalomounovo! Šedesát hrdinů okolo stojí, hrdinů z Izraele největších. Ti všichni mečem vládnou, k boji vycvičeni jsou, proti jakékoli hrozbě noční každý opásán mečem svým. Král Šalomoun si pořídil nosítka, ze dříví Libanonu je nechal udělat. Jejich sloupy zhotovil ze stříbra, k nim pak nebesa ze zlata. Čalouněná byla purpurem a vnitřek celý obložen láskou jeruzalémských dcer. Vyjděte a pohleďte, dcery sionské, na krále Šalomouna v koruně, jíž jeho matka zdobí jej v den jeho svatební, v den, kdy má v srdci veselí!