Žalmy 31:9-24

Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním, mé údy ochably. Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení! Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. Milujte Hospodina všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají.