Žalmy 18:1-32

Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Miluji tě, Hospodine, sílo má! Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad. Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima. Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš. Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách. S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?