Žalmy 18:1-32

Sdílet

Žalmy 18:1-32 Bible Kralická 1613 (BKR)

Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

Žalmy 18:1-32 Bible 21 (B21)

Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Miluji tě, Hospodine, sílo má! Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad. Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima. Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš. Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách. S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?

Žalmy 18:1-32 Český studijní překlad (CSP)

Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo. Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad. Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel. Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti. V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším. Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí. Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku. Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- před dechem tvého hněvivého ducha. Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod. Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. Postupovali proti mě v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou. Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil. Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil. Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil. Byl jsem před ním bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem. S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně. Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně. Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ. Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu. Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď. Bůh -- jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště. Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, neli náš Bůh?