Žalmy 144:1-15

Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas. On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy mi poddává. Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín. Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají! Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil! Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm. Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící. Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny. Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích. Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!