Žalmy 144:1-15
Žalmy 144:1-15 Bible 21 (B21)
Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas. On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy mi poddává. Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín. Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají! Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil! Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm. Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící. Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny. Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích. Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!
Žalmy 144:1-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Žalmy 144:1-15 Český studijní překlad (CSP)
Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit. Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid. Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš? Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín. Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou! Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku! Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců! Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná. Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě. Ty dáváš spásu králům; ty svého otroka Davida vysvobozuješ od zlého meče. Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná! Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu. Naše sýpky ať se naplní nejrůznějším zbožím, našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce. Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích. Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.