Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!
Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
Proměnil onu bouři v šepot,
mořské vlny se zklidnily.
Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!