Žalmy 107:1-32
Žalmy 107:1-32 Bible Kralická 1613 (BKR)
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Žalmy 107:1-32 Bible 21 (B21)
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil, že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří! Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení. Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí. Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy, neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli. Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem, takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině. Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal. Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha. Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí. Proměnil onu bouři v šepot, mořské vlny se zklidnily. Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví!
Žalmy 107:1-32 Český studijní překlad (CSP)
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou Hospodinovi vykoupení, ti, které vykoupil z ruky protivníka. Shromáždil je ze zemí, od východu i od západu, od severu i od moře. Bloudili pouští, pustou krajinou, cestu do města, kde by mohli sídlit, však nenalezli. Hladověli a žíznili, klesali na duši. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí a vedl je přímou cestou, až přišli do města, kde mohli sídlit. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná: Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi. Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech, neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího. Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná: Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory. Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny. Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Poslal své slovo a uzdravil je; zachránil je z jámy. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná; ať obětují oběti díků a s jásotem vyprávějí o jeho skutcích! Ti, kdo se na lodích vydali na moře, kdo konali práci na velkých vodách, ti viděli Hospodinovy skutky a jeho divy na hlubině: Promluvil a povstal bouřlivý vichr, který zvedal vlny. Stoupali k nebi, klesali do hlubin, jejich duše se v té zhoubě rozplývaly. Motali se, potáceli se jako opilec. A veškerá jejich moudrost byla k ničemu. Když ale ve své tísni úpěnlivě volají k Hospodinu, vyvádí je z jejich úzkostí. Proměnil bouři v utišení, vlnobití utichlo. Oni se radovali, že utichlo, a on dovedl je do vytouženého přístavu. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná. Ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí.
