Přísloví 16:17-33

Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání. Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu. Lepší je sdílet porobu s pokornými nežli se s pyšnými dělit o kořist. Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený! Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti dodají. Pramen života má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je trestem hlupáků. Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa, jeho rtům dodá přesvědčivosti. Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék. Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání. Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál. Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele. Násilníci i svoje druhy klamou, aby je zlákali na cestu nedobrou. Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost. Korunou krásy jsou šediny – kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží. Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než města dobývat. Člověk si může házet losem do klína, všechno rozhodování je však od Hospodina.

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Přísloví 16:17-33