Přísloví 16:17-33
Přísloví 16:17-33 Bible Kralická 1613 (BKR)
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Přísloví 16:17-33 Bible 21 (B21)
Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání. Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu. Lepší je sdílet porobu s pokornými nežli se s pyšnými dělit o kořist. Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený! Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti dodají. Pramen života má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je trestem hlupáků. Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa, jeho rtům dodá přesvědčivosti. Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék. Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání. Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál. Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele. Násilníci i svoje druhy klamou, aby je zlákali na cestu nedobrou. Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost. Korunou krásy jsou šediny – kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží. Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než města dobývat. Člověk si může házet losem do klína, všechno rozhodování je však od Hospodina.
Přísloví 16:17-33 Český studijní překlad (CSP)
Cesta přímých je odvrátit se od zla, kdo střeží svou cestu, chrání svou duši. Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha. Je lepší být pokorný s chudými nežli dělit kořist s pyšnými. Kdo je rozumný v jednání, nalezne dobro, blahoslavený ten, kdo doufá v Hospodina. Kdo má moudré srdce, bude nazván rozumným, příjemná slova přidávají přesvědčivost. Rozumnost je pramenem života pro ty, kdo ji mají, hloupost je trestem hlupáků. Srdce moudrého člověka činí jeho řeč rozumnou, jeho slovům přidává přesvědčivost. Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti. Dříč pro sebe dře, neboť ho popohání jeho ústa. Ničemný člověk připravuje zlo, na jeho rtech je jakoby spalující oheň. Obojaký člověk zasévá svár, pomlouvač rozlučuje přátele. Násilník láká svého bližního a přivede ho na nedobrou cestu. Kdo mhouří své oči, dělá to, aby vymýšlel obojakost, kdo svírá své rty, dokonal zlo. Šediny jsou krásnou korunou, na cestě spravedlnosti ji naleznou. Ten, kdo je pomalý k hněvu, je lepší než hrdina, a kdo ovládá svůj hněv, je lepší než ten, kdo dobyl město. Los se vrhá do klína, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
