Přísloví 15:1-17

Vlídná odpověď odvrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv. Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání, tupci z úst chrlí samé nesmysly. Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují. Krotký jazyk je stromem života, je-li však pokřivený, ducha podlomí. Hlupák pohrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na domluvy. Dům spravedlivého je velkou pokladnicí, zisky darebáka nesou jen trápení. Rty moudrých vědění rozsévají, srdce tupců však nikoli. Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, zalíbení má v modlitbě poctivých. Cesta darebáka se Hospodinu hnusí, stoupence spravedlnosti miluje. Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku; kdo nesnese domluvy, ten umírá. Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby – do srdce člověka tím spíš! Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá, a proto za moudrými nechodí. Radostné srdce dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí. Srdce rozumného touží po vědění, ústa tupců se krmí tupostí. Každý den chudáka bývá těžký, dobrotivé srdce však stále hoduje. Lepší je málo s úctou k Hospodinu než velké poklady s neklidem. Lepší je talíř zeleniny s láskou než vykrmený býk a s ním nenávist.