Přísloví 14:19-35

Zlí lidé se pokloní dobrým, darebáci u bran spravedlivého. Chuďas je na obtíž i svému příteli, boháče ale všichni milují. Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, blaze tomu, kdo chudým pomáhá. Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dobrosrdečným. Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě. Korunou moudrých je jejich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupostí. Pravdomluvný svědek může zachránit život, podvodník ale šíří lež. V úctě k Hospodinu je jistota pevná, jeho děti v něm najdou bezpečí. Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout. Mohutné vojsko je ozdobou krále, úbytek lidu je vládci záhubou. Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti. Krotké srdce dodává tělu na životě, závist je ale jako kostižer. Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá. Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou spravedlivého je jeho poctivost. V srdci rozumného spočívá moudrost; co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo. Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě. Rozumného služebníka zahrne král přízní, prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.