Marek 6:45-56

Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.