Marek 6:45-56

Sdílet

Marek 6:45-56 Slovo na cestu (SNC)

Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil. Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře. Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak. On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“ Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou. Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret. Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul. Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné. Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.

Marek 6:45-56 Bible Kralická 1613 (BKR)

A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. A když vyšli z lodí, hned jej poznali. A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.

Marek 6:45-56 Bible 21 (B21)

Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Marek 6:45-56 Český studijní překlad (CSP)

A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!” A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé. Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili]. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.