Marek 14
14
Poslední pomazání
1Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 2Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“
3Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 4někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? 5Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů!#zhruba roční plat dělníka (Mat 20:2) Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.
6Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. 7Chudé tu budete mít vždycky#Deut 15:11 a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. 8Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
10Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. 11Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.
Poslední večeře
12Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“
13Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 15On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ 16Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
17Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“
19Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“
20„Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
22Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.
24Tehdy jim řekl: „To je má krev nové#nové v někt. rukopisech chybí (Luk 22:20) smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
Getsemane
27Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘#Zach 13:7 28Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
29„I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“
30Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
31On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.
32Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ 33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. 34Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“
35Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. 36Tehdy řekl: „Abba,#aram. Otče Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
37Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? 38Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
39Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. 40Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.
41Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 42Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
43Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. 44Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ 45Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“#aram. Mistře, Učiteli (dosl. Veliký)
46V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. 47Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
48Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? 49Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“
50Tehdy ho všichni opustili a utekli. 51Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, 52ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.
Před Veleradou
53Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.
55Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58„Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“
61On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“
62„Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“#Žalm 110:1; Dan 7:13
63Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“
A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.
Neznám ho!
66Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, 67a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
68On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.#a vtom zakokrhal kohout v někt. rukopisech chybí
69Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ 70On to ale znovu zapíral.
Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“
71Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“
72A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.
Právě zvoleno:
Marek 14: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
