Job 7
7
1Nemá člověk na zemi jen samou robotu?
Den za dnem jak nádeník žije tu.
2Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká odměnu.
3I mně byly dány měsíce prázdnoty,
přiděleny mi byly noci trápení.
4Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘
A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.
5Tělo mám červy a strupy pokryté,
rány na kůži mám zhnisané.
6Jak tkalcovský člunek utekly mé dny
a bez naděje skončily.
7Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech,
mé oči už nikdy štěstí nespatří.
8Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď,
rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.
9Jako míjejí mraky a ztrácí se,
kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
10Domů se už nikdy nevrátí,
nikdy se neukáže ve svém obydlí.
11Proto už déle nemohu mlčet,
v soužení ducha musím promluvit,
své hořké duši musím ulevit.
12Jsem snad moře, jsem snad drak,
abys nade mnou stavěl stráž?
13Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví,
spánek ulehčí mému trápení.‘
14Tehdy mě ale strašíš sny,
tehdy mě děsíš skrze vidění,
15že bych se raději oběsil –
radši bych zemřel, než takhle živořil!
16Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky!
Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!
17Co je člověk, že se ti zdá tak významný
a že ti tolik leží na srdci?#Žalm 8:5
18Od samého rána se o něj zajímáš,
každičkou chvíli ho chceš sledovat.
19Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak?
Ani slinu mě polknout nenecháš?
20Když zhřeším, co ti to udělá,
ty Strážce člověka?!
Proč sis mě vybral za svůj terč?
Jsem ti#podle někt. hebr. rukopisů, LXX a písařské tradice (MT: si) snad břemenem?
21Proč neodpustíš můj hřích,
proč mě mé viny nezbavíš?
Brzy už ulehnu do prachu;
budeš mě hledat, a už tu nebudu!“
Právě zvoleno:
Job 7: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna