Job 5:8-27

Já bych se raději k Bohu obrátil, jemu bych předložil svou při. On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné. Sesílá deště na zemi, potoky pouští po kraji. Ponížené staví na místech vysokých, truchlícím dává bezpečí. Hatí úmysly prohnaných, aby neuspěli se svou chytrostí. On chytá chytráky v jejich vychytralosti, záměry zvrácených on podvrací. Uprostřed dne tma je zachvátí, v poledne budou tápat jako za noci. Před mečem jejich úst chudé zachrání, zachrání je z jejich mocného sevření. Chudák má věru naději, že bude umlčeno násilí. ‚Jak blaze je člověku, jehož kárá Bůh! Trestu Všemohoucího se nezpěčuj!‘ ‚On udeří, však také ošetří, zraní, svou rukou však uzdraví.‘ Vysvobodí tě ze šesti soužení, ani posedmé nestihne tě neštěstí. V hladomoru zachrání tě před smrtí a z moci meče za války. Před bičem jazyka budeš skryt, nebudeš se bát, když zhouba přichází. Zhoubě i hladu se budeš smát, ani z divé zvěře nebudeš mít strach. Budeš mít smlouvu i s kamením na poli, i divá zvěř se s tebou bude přátelit. Ve svém příbytku poznáš, co je klid, přehlédneš své statky – nebude chybět nic. Poznáš, co je to mít mnohé potomky: Tvých ratolestí bude jak trávy na zemi. Ke hrobu dojdeš plný sil jako při sklizni snop obilí. Na to jsme přišli a tak to je. Vyslechni to a pouč se!“

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Job 5:8-27