Job 12
12
Chci mluvit se Všemohoucím
1Job na to řekl:
2„Opravdu, vy jste ti praví
a moudrost vymře s vámi!
3I já však mám rozum tak jako vy
a nejsem v ničem za vámi,
to přece každý ví.
4Jsem ale k smíchu i svému příteli:
‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘
Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
5Spokojený člověk pohrdá neštěstím:
‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
6Stany nájezdníků naplňuje klid,
ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí,
jako by Boha v ruce drželi.
7Jen se ptej dobytka, ať tě poučí,
ptáci na nebi ti to povědí;
8anebo promluv se zemí, ať tě poučí,
ryby v moři ti to prozradí:
9Neví snad jeden každý z nich,
že je svou rukou učinil Hospodin?
10V jeho ruce je život každého tvora,
je v ní dech každého lidského těla.
11Což neumí ucho rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat?
12Náleží moudrost jenom kmetům,
patří rozumnost k dlouhému věku?
13Bůh – ten má moudrost a také moc,
patří mu prozřetelnost a rozumnost.
14Co zboří, se nedá postavit,
koho uvězní, nelze propustit.
15Když zadržuje vody, sucho přichází,
a když je vypustí, zemi pustoší.
16Jemu patří síla i schopnosti,
jeho je podvedený i podvodník.
17Velmože svléká donaha,
ze soudců umí blázny udělat.
18Králům rozpíná opasky,
bedra jim obtáčí provazy.
19I kněží svléká donaha,
dávné opory strhává.
20Odebírá slovo zkušeným,
starce zbavuje soudnosti.
21I přední muže vystavuje hanbě,
odzbrojuje i statečné.
22Odkrývá hlubiny temnoty,
na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
23Rozmnožuje národy a pak je ničí,
dává jim rozmach a pak je rozhání.
24Vůdce lidu on o rozum připravuje,
nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
25Bez světla tápají v temnotě,
nechá vrávorat je jako opilce.
Právě zvoleno:
Job 12: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna