Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!
Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.
Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.
Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.
Tak praví Hospodin:
Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!
Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.
Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.
Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.
Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.
Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.
V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“
Zde končí soud nad Moábem.
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
