Jeremiáš 48:25-47
Jeremiáš 48:25-47 Bible Kralická 1613 (BKR)
Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin. Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také. Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ? Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách. Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho. Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho. Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce. Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne. I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním. Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí. A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho. Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí. Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně. Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin. Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho. Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába. Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se. I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal. Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin. Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin. Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí. A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.
Jeremiáš 48:25-47 Bible 21 (B21)
Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin. Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš? Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící. Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté. Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné – na nic se nezmůže! A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám. Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel! Zmizelo veselí a jásot v zahradách po celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape – ten křik už není jásotem! Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti. Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal! Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizva a pytlovina přes bedra. Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin. Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměšky k výstraze všemu okolí. Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá! Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu. Strach a prach a past na vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin. Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach; kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moáb čas zúčtování, praví Hospodin. Ve stínu Chešbonu se zastaví vyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů. Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství. V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“ Zde končí soud nad Moábem.
Jeremiáš 48:25-47 Český studijní překlad (CSP)
Moábův roh byl useknut a jeho paže byla zlomena, je Hospodinův výrok. Opijte ho, protože se vyvyšoval na Hospodina. Ať se Moáb válí ve svých zvratcích; i on se stane posměchem. Cožpak se ti nestal Izrael posměchem? Cožpak byl nalezen mezi zloději, že pokaždé, kdy o něm mluvíš, potřásáš hlavou? Opusťte města, usídlete se na skále, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí na okraji ústí rokliny. Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný, o jeho povýšenosti, o jeho pýše, o jeho hrdosti i o domýšlivosti jeho srdce. Já znám jeho nadutost, je Hospodinův výrok, nesprávné jsou prázdné řeči, nesprávně jednali. Proto naříkám nad Moábem, volám o pomoc pro celý Moáb, vzdychám nad muži Kircheresu. Víc než nad Jaezerem pláču nad tebou, révo Sibmy. Tvoje úponky překročily moře, dosáhly až k Jaezeru, na tvé letní ovoce i na tvé vinobraní vpadl ničitel. Vzaty byly radost i jásání z ovocného sadu, z moábské země. Způsobil jsem, že zmizelo víno z lisů, nikdo nebude šlapat víno s jásotem; jásot nebude radostným jásotem. Úpěnlivý křik z Chešbónu zní až do Eleále, až do Jahasu, volají od Sóaru až do Chóronajimu a Eglatšelišiji, protože i vody nimrímské budou zpustošené. Způsobím, je Hospodinův výrok, že z Moába zmizí ti, kdo vystupují na návrší a pálí oběti svým bohům. Proto mé srdce vzlyká nad Moábem jako flétna, mé srdce vzlyká jako flétna nad muži Kircheresu, protože úspory, které získal, přišly vniveč. Vždyť každá hlava je lysá, každý vous je ostříhán, na všech rukách jsou zářezy a kolem beder pytlovina. Na všech Moábových střechách a na jeho náměstích je jen kvílení, protože jsem Moába rozbil jako nádobu, v níž nikdo nemá zalíbení, je Hospodinův výrok. Jak je rozdrcen, naříkají! Jak Moáb obrací záda a stydí se! Moáb se stane posměchem a postrachem pro celé svoje okolí. Neboť toto praví Hospodin: Hle, poletí jako orel a roztáhne nad Moábem svá křídla. Kerijót je zajat a pevnosti dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. Moáb bude zničen jako národ, protože se vyvyšoval na Hospodina. Strach, propast a past na tebe, obyvateli Moábu, je Hospodinův výrok. Kdo uteče strachem, padne do propasti a kdo vyleze z propasti, bude polapen do pasti, protože na něj, na Moába, přivedu rok navštívení, je Hospodinův výrok. Vysílení utečenci zůstali stát ve stínu Chešbónu. Avšak z Chešbónu vyšlehl oheň a z domu Síchona plamen a strávil skráně Moába a temeno synů hukotu. Běda tobě, Moábe! Kemóšův lid zahynul, neboť tvoji synové byli vzati do zajetí a tvoje dcery do vyhnanství. Ale v posledních dnech Moábův úděl změním, je Hospodinův výrok. Až potud soud nad Moábem.