Ach, můj lid! Odírají ho děti
a ženy nad ním panují.
Ach, můj lide! Tví vůdci jsou svůdci,
zastřeli cestu, po níž měl jsi jít!
Hospodin povstal, aby vedl při,
stojí, aby soudil zástupy.
Hospodin vznáší žalobu
proti stařešinům svého lidu a jeho velmožům:
To vy jste vyplenili moji vinici,
doma si hromadíte kořist ubohých!
Jak to, že utlačujete můj lid,
jak to, že šlapete chudým po tváři?
Tak praví Hospodin, Pán zástupů.
Hospodin praví:
Sionské dcery jsou namyšlené,
procházejí se s bradou nahoře
a se svůdnýma očima
drobně cupitají sem a tam,
řetízky cinkají jim na nohách.
Sionské dcery proto Pán raní
prašivinou na temeni –
Hospodin jejich spánky obnaží!
V ten den Pán ty cetky odstraní: řetízky na kotnících, čelenky, náhrdelníky, přívěsky, náramky, roušky, turbany, stužky, šerpy, voňavky, talismany, prsteny, nosní kroužky, róby, převlečníky, pláštěnky, taštičky, kraječky, košilky, šátky i přehozy.
Místo balzámu bude hniloba
a místo pásu provaz,
místo účesu bude lysina,
místo roucha pytel
a místo ozdob – cejch!
Tví muži, Sione, padnou mečem,
tví hrdinové ve válce.
Tvé brány budou truchlit a kvílet,
na zemi jako vdova schoulíš se.