Abakuk 3:7-16

Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se. To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných? Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami, hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají. Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí. Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy. Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit. Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak pohltí ubožáky ve skrýších. Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly. Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí.

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Abakuk 3:7-16