Abakuk 3:7-16
Abakuk 3:7-16 Bible Kralická 1613 (BKR)
Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské. Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných? Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil, Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla. Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé. V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany. Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah. Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě. Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých. Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
Abakuk 3:7-16 Bible 21 (B21)
Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se. To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných? Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami, hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají. Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí. Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy. Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit. Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak pohltí ubožáky ve skrýších. Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly. Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí.
Abakuk 3:7-16 Český studijní překlad (CSP)
Vidím, že stany Kúšanců jsou vystaveny zkáze, stanové plachty v midjánské zemi se třesou. Cožpak proti řekám, Hospodine, zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech? Holý a připravený je tvůj luk. Vysíláš své šípy. Sela. Řekami rozděluješ zemi. Hory tě zahlédnou a svíjejí se, příval vody se valí, hlubina vydala svůj hlas, vysoko zvedá své ruce. Slunce i měsíc vejdou do svého obydlí, odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí. S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy. Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od paty až k šíji. Sela. Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši. Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod. Zaslechl jsem to a mé nitro se chvělo, když jsem to uslyšel, mé rty se třásly, hniloba vešla do mých kostí. Třesu se, tam kde stojím, protože musím čekat do dne soužení, kdy přitáhne národ, jenž na nás vtrhne.