Služebník tedy vložil ruku do klína svého pána Abrahama a odpřisáhl to. Potom vzal ze stáda svého pána deset velbloudů (neboť ho jeho pán na cestu vypravil všelijakými cennostmi) a vyrazil do mezopotamského Aramu k Náchorovu městu.
Před městem zastavil velbloudy u studny s vodou (bylo to navečer, v době, kdy ženy chodívají pro vodu) a řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, prosím, dopřej mi dnes to setkání a prokaž mému pánu Abrahamovi své milosrdenství. Hle, stojím u vodního pramene a dcery zdejších měšťanů vycházejí pro vodu. Když jedné z těch dívek řeknu: ‚Nahni prosím svůj džbán, abych se napil,‘ a ona odpoví: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Takto poznám, že jsi mému pánovi prokázal milosrdenství.“
Vtom, ještě než to dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni. Ta dívka se narodila Betuelovi, synu Milky a Abrahamova bratra Náchora. Byla to překrásná mladá dívka, která ještě nepoznala muže. Sestoupila k prameni, naplnila si džbán a vydala se zpět.
Služebník jí přispěchal naproti a řekl: „Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu.“
„Jen se napij, pane,“ odpověděla, rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít.
Potom mu řekla: „Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, ať se pořádně napijí.“ Rychle vylila svůj džbán do žlabu, znovu odběhla ke studni pro vodu a čerpala pro všechny jeho velbloudy. Ten muž ji zatím mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, nebo ne.
Když velbloudi dopili, vzal ten muž zlatý nosní kroužek vážící půl šekelu a dva zlaté náramky pro její ruce, každý o váze deseti šekelů, a řekl: „Pověz mi prosím, čí jsi dcera. Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“
„Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora,“ odpověděla mu. Potom dodala: „Slámy a obroku máme dost, i místo k přenocování.“
Tehdy padl na kolena a klaněl se Hospodinu se slovy: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a věrnost a že mě vedl po této cestě až k domu příbuzných mého pána!“
Dívka pak odběhla a vyprávěla to rodině své matky. Rebeka měla bratra jménem Lában a ten se rozběhl ven k onomu muži u pramene. Uviděl totiž ten nosní kroužek i náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova, když říkala: „Takto se mnou ten muž mluvil.“ Přišel tedy k onomu muži a hle, ten dosud stál s velbloudy poblíž pramene.
Lában mu řekl: „Pojď, Hospodinův požehnaný! Proč bys stál venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“
Ten muž tedy vešel do domu a odsedlal velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok a přinesl vodu, aby si on i muži, kteří ho doprovázeli, umyli nohy. Když mu ale nabídli jídlo, řekl: „Nebudu jíst, dokud nevypovím svou věc.“
„Mluv,“ vybídl ho Lában.
„Jsem Abrahamův služebník,“ řekl. „Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly.
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
