2 Samuel 22:1-15

V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň: Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství – před násilím mě ochráníš! Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. Zem se třásla, zem se chvěla, základy nebe se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. Závojem tmy obklopil se, mrak plný deště byl jeho stan. Od žáru jeho obličeje roznítily se blesky plamenné, Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl! Deštěm šípů rozehnal je, bleskem svým je rozdrtil!