Lukáš 11

Vyučování o modlitbě

1Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.” 2Řekl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.] 3Náš denní chléb nám dávej každého dne. 4A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení#n.: zkoušky [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].”

5Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: "Příteli, půjč mi tři chleby, 6protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil." 7A on zevnitř odpoví: "Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to." 8Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje. 9A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. 10Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 11Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada? 12Nebo požádáli o vejce, podá mu štíra? 13Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.”

Moc Božího království. Rouhání odpůrců

14A vyháněl démona, a ten byl němý.#var.: němého démona Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly. 15Někteří z nich však řekli: “V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!” 16Jiní ho zkoušeli#n.: pokoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe. 17Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá. 18Jeli tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem. 19Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. 20Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. 21Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.#ř.: v pokoji 22Přijdeli však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. 23Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.”

24“Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: "Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel." 25A když přijde, nalezne#ř.: nalézá dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.#n.: uklizený 26Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.”

27Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: “Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!” 28Ale on řekl: “Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.”

Syn člověka bude znamením tomu pokolení

29Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše. 30Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. 31Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. 32Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.”

33“Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 34Lampou těla je tvé oko. Jeli tvé oko čisté,#ř.: jednoduché i celé tvé tělo je plné světla. Jeli však špatné,#srv. h. idiom: zlé oko (Př 23,6p) i tvé tělo je temné. 35Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou. 36Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.”

Běda farizeům i zákoníkům

37Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal.#pův. ř. ekv. (J 21,12) lze chápat i v obecném smyslu: pojedl i poobědval (Gn 43,25LXX) Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu. 38Farizeus se podivil,#n.: užasl když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.#Mt 15,2; ř. aor. pas. od baptizein 39Pán mu řekl: “Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch#ř.: zevnějšek číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti. 40Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? 41Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude#ř.: je čisté.

42Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin,#Mk 4,22; Ř 14,2 (zelenina); [desátek z těchto rostlin se dával s velkou pečlivostí; srv. Mišna, Demai 2,1] ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.

43Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích.

44Běda vám,#var.: [+ učitelé Zákona a farizeové, pokrytci,] protože jste jako nevyznačené#ř.: neznatelné hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.”

45Na to mu jeden ze zákoníků řekl: “Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.” 46On řekl: “I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte. 47Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili. 48Tak dosvědčujete#var.: jste svědky skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky#ř.: je zabili, vy [jim] budujete [pomníky]. 49Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat, 50aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa, 51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení. 52Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.” 53Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci 54a číhali na něho, aby ho chytili za slovo.#ř.: aby ulovili něco z jeho úst; 20,20; Mt 22,15

Currently Selected:

Lukáš 11: CSP

Highlight

Copy