Genesis 44

Stříbrný kalich nalezen u Benjamína

1Josef přikázal správci svého domu: Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku. 2Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl. 3Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly. 4Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl správci svého domu: Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem? 5Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo.

6Když je dostihl, řekl jim ona slova. 7Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového! 8Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato? 9U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána. 10Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni.#h.: bez viny 11Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel.

12Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku. 13Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města. 14Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem. 15A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit? 16Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl#h.: nalezl; Nu 32,23; Př 13,21v provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich. 17Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci.

18Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k#h.: slovo do uší svého … svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao.#[tzn. mocen omilostnit nebo odsoudit] 19Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra? 20Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje. 21Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ho uvidím na vlastní oči.#h.: na něho upřu (/ položím) své oko 22Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel. 23Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář. 24Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána. 25Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy. 26Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze budeli náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi.

27A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny. 28Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl. 29A i tohoto ode mne berete? Potkáli ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí. 30A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž#h.: na jehož duši otcova duše lpí, nebude s námi, 31když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí. 32Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen. 33Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry. 34Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!

Currently Selected:

Genesis 44: CSP

Highlight

Copy