Genesis 42

Josefovi bratři vysláni do Egypta

1Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí,#[oproti 41,57 je v této kap. a v 43,2; 44,2; 47,14; Neh 10,32 a Am 8,5 použit h. výraz prav. odvozený od slovesa “zlomit / zhroutit”, tedy “to, co je lámáno” – “drceno”] řekl#h.: + Jákob svým synům: Proč civíte jeden na druhého? 2A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli. 3Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí. 4Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí!

5Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad.

6Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi. 7Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim#1Kr 14,5–6 – vydávat se za někoho jiného poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu. 8Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali. 9Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli nechráněná místa#h.: nahotu; v. 12 země. 10Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu. 11Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové! 12Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země! 13Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není. 14A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové. 15Tak budete přezkoušeni: Jakože#[Nejslavnostnější přísežná formule (později v Izraeli hojně užívaná) byla spojována se jménem nějaké autority – vládnoucího panovníka (2S 14,19), božstva mluvčího (Am 8,14) či samotného Hospodina (srv. Sd 8,19; 1S 14,39); srv. Dt 6,13; Jk 5,12] živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem. 16Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni.#n.: uvězněni Tak budou přezkoušena vaše slova, máteli pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové. 17Pak je dal spolu#[pro dání do vazby se obvykle používá běžné sloveso dát (40,3n.7!); zde je použito jiné sloveso ’āsap̱ (tj. shromáždit), prav. pro slovní hříčku na jméno Josef] na tři dny do vazby.

18Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha: 19Jsteli poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí 20a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak. 21A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení. 22Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána. 23Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník. 24Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna#[druhého nejstaršího, možná proto, že nejstarší Rúben se ho snažil zachránit] a před jejich očima ho svázal. 25Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze#h. stříbro (tak i dále) do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali, 26naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.

27Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře#h.: v ústí v jeho žoku. 28A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem#h.: Jejich srdce odešlo; srv. Ž 40,13p; Jr 4,9 a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?#43,23; n. Jak to s námi Bůh jednal; Dt 1,30; 1Kr 8,39; Am 3,6

29Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo: 30Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi. 31Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové. 32Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi. 33Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí#dle var; TM: - pro své hladovějící rodiny a jděte. 34Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci.

35Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach. 36Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! Všechno to na mě dopadá!#n.: Všechno je proti mně!; 37Rúben svému otci řekl: Dva mé syny můžeš dát usmrtit, jestliže ho nepřivedu k tobě. Svěř ho do mých rukou a já ho přivedu zpět k tobě. 38Ale Jákob řekl: Můj syn s vámi nesestoupí, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.

Currently Selected:

Genesis 42: CSP

Highlight

Copy