Genesis 27

Jákob získává Izákovo požehnání

1Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího#h.: většího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem. 2A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti. 3Nuže nyní vezmi svou výstroj, toulec a luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu. 4Pak mi připrav lahůdku, jakou miluji, a přines mi ji k jídlu,#h.: a budu jíst abych ti požehnal,#h.: aby tě požehnala má duše; [Formulace ukazuje, že nejde o nějaké formální požehnání, ale že se ho má účastnit celou svou bytostí. Stejnou skutečnost potvrzuje i obřadné jídlo.] dříve než zemřu.

5Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by přinesl, 6a Rebeka řekla svému synu Jákobovi: Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal: 7Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti před Hospodinem požehnal, dříve než zemřu. 8Nyní synu, uposlechni mne v tom, co ti přikazuji. 9Běž teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná#h.: dobrá kůzlata a já z nich tvému otci připravím lahůdku, jakou miluje. 10Pak ji odneseš otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve než zemře. 11Jákob své matce Rebece odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý člověk a já hladký. 12Třeba si na mne otec sáhne a budu mu připadat#h.: v jeho očích; 19,14; 29,20 jako posměvač;#n : bude … že si z něho střílím; 2Pa 36,16 pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání. 13Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, synu. Jen mne poslechni a jdi mi je přinést. 14Tak šel, vzal je a přinesl své matce. Matka připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval. 15Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi 16a kůže z kůzlat mu připevnila#h.: oblékla na ruce a na hladký krk. 17Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba.

18On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu? 19A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys#h.: aby mi tvá duše …; srv. v. 4 mi požehnal. 20Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi#h.: před mou tváří to dopřál Hospodin, tvůj Bůh. 21Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsili ty můj syn Ezau nebo ne. 22Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy. 23Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu. 24Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně#dle SP můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem. 25I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil. 26Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě. 27I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy:

Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin. 28Bůh ti dá#n.: dej (/ Ať ti Bůh dá) z rosy nebes i ze žírnosti#h.: tučnosti; v. 39; 45,18v; Ž 36,8v země, také hojnost obilí a nového vína. 29Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům#n.: příbuzným a budou se ti klanět synové#n.: Ať ti národy slouží a lidé se ti klanějí, … a ať se ti klanějí synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou#n.: ať jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou#n.: ať jsou požehnaní.

30Jakmile Izák Jákobovi#n.: Jákoba přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu. 31A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu:#h.: svému otci Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal. 32Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. 33Izák se strašně roztřásl#n.: vyděsil#h.: se roztřásl třesením velikým až příliš; [h. popisuje nadmíru dramatické rozrušení – srv. 1S 11,15; Pl 5,22; Jon 1,10; 4,6] a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný.

34Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku#h.: + až příliš a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, otče! 35On odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání. 36Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob,#25,26p vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání? 37Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry#n.: příbuzné; v. 29 jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu? 38Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče! A Ezau pozvedl hlas a rozplakal se.#n : se hlasitě rozplakal; 29,11; Rt 1,9; 1S 11,4; 24,17; He 12,17

39Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti země a bez nebeské rosy shůry. 40Budeš živ ze#h.: na …; srv. Dt 8,3 (chlebem) svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat,#n.: se budeš chtít vyprostit; – význam nejistý! strhneš jeho jho ze své šíje.

41Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro#h.: ve svém srdci; [musel však tato slova vyslovit nebo o tom někomu říci, když se o tom dověděla Rebeka] sebe řekl: Blíží se dny smutku#n.: smutečních obřadů; 2S 11,27 pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba. 42Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. Dala si zavolat#h.: Poslala a zavolala; 31,4; 41,8; Ex 9,27 svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ti chystá pomstu a chce tě zabít.#n.: se vůči tobě utěšuje tím, že tě zabije 43Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu 44a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra. 45Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu#n.: vzkážu ti pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni?

46Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená životem kvůli Chetejkám. Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, nač je mi život?

Currently Selected:

Genesis 27: CSP

Highlight

Copy