2 Královská 6

Zachráněná sekera

1Proročtí žáci řekli Elíšovi: Hle, místo, kde pobýváme#n.: sedáváme před tebou, je pro nás těsné. 2Pojďme k Jordánu, vezměme odtamtud každý jeden trám a udělejme si tam místo k bydlení.#n.: sezení / kde budeme sedět Řekl: Jděte! 3Kdosi řekl: Buď tak laskav, prosím, a pojď se svými otroky. Odpověděl: Půjdu. 4Šel tedy s nimi. Přišli k Jordánu a káceli stromy. 5I stalo se, že kdosi porážel kmen#h.: trám a sekera#h.: železo; srv. Iz 10,34; Kaz 10,10 spadla do vody. Křičel: Ach,#(srv. s použitím u slova Hospodin: Joz 7,7; Jr 1,6) můj pane, byla půjčená!#h.: vyžádaná 6Muž Boží se zeptal: Kam spadla? Když mu to místo ukázal, uřízl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala. 7Řekl: Vytáhni si ji. Vztáhl ruku a vzal si ji.

Aramejský pokus zajmout Elíšu

8Když aramejský král vedl válku proti Izraeli, poradil se se svými otroky: Na tom a tom místě bude můj tábor. 9Muž Boží však izraelskému králi vzkázal: Měj se na pozoru, abys neprocházel tímto místem, neboť tam táboří Aramejci. 10Izraelský král poslal posly na to místo, o kterém mu muž Boží pověděl a varoval ho, a měl se tam na pozoru; a to se stalo ne jednou či dvakrát. 11Mysl aramejského krále byla kvůli tomu rozbouřená.#n : Aramejský král byl kvůli tomu velmi rozrušen Zavolal své otroky a řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich je#n : donáší … s izraelským králem? 12Jeden z jeho otroků řekl: Nikoli, můj pane a králi, ale prorok Elíša, který je v Izraeli, oznamuje izraelskému králi věci, které mluvíš ve své ložnici. 13Řekl: Jděte a podívejte se, kde je. Pak pošlu a zajmu ho. Oznámili mu: Je v Dótanu.#[asi 18 km od Samaří]

14Poslal tam koně a vozy, ohromné#h.: těžké; srv. Iz 36,2; 1Kr 3,9 vojsko. Přitáhli v noci a obklíčili město. 15Služebník muže Božího vstal časně ráno, vyšel, a hle, vojsko bylo kolem města,#n.: město bylo obklíčené vojskem koně i vozy. Jeho služebník#4,12; h.: chlapec; [jeden ze dvou veršů (Ex 33,11), kde je současně tento výraz i výraz jednoznačně označující služebníka (ptc. od slsa sloužit); srv. též 2S 13,17n; 1Kr 10,5] se ho zeptal: Ach, můj pane, co budeme dělat? 16Odpověděl: Neboj se, protože s námi jich je víc než s nimi.#h.: těch, kdo jsou s námi, je víc, než těch, kdo jsou s nimi; 2Pa 32,7 17Pak se Elíša modlil: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. A Hospodin otevřel služebníkovy oči a viděl, hle, pohoří#v h. je sice sg., ale na mnoha místech výraz označuje nikoli jednu horu, ale pohoří (např. Dt 32,49; 1S 1,1) kolem Elíši bylo plné#(podle použití slsa na jiných místech se nedá určit, jestli uvnitř, nebo na povrchu; srv. Sd 16,27; Iz 13,21; ovšem ::22,7; 28,8; Jr 51,5) koní a ohnivých vozů.#n.: hora plná koní … byla kolem Elíši 18Jak k němu Aramejci sestupovali, modlil se Elíša k Hospodinu: Raň tento národ slepotou. A ranil je slepotou podle Elíšova slova. 19Elíša jim řekl: Toto není ta cesta a to město. Pojďte za mnou a přivedu vás k muži, kterého hledáte. Pak je přivedl do Samaří. 20I stalo se, když přišli do Samaří, že Elíša řekl: Hospodine, otevři jejich#h.: těchto oči, ať vidí. Hospodin otevřel jejich oči a viděli, že jsou uprostřed Samaří. 21Když je uviděl izraelský král, zeptal se Elíši: Mám je pobít,#TM uvádí dvakrát za sebou stejný tvar (poprvé s tázací částicí): pobiji; zdá se, že druhý tvar je písařským omylem můj otče? 22Odpověděl: Nepobíjej. Cožpak jsi je zajal svým mečem a lukem, že je chceš pobít? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí a pak ať jdou ke svému pánu. 23Uspořádal jim velkou hostinu, jedli a pili a pak je propustil a oni šli ke svému pánu. A aramejské loupežné hordy již znovu do izraelské země nepřitáhly.

Hlad v Samaří

24I stalo se později, že aramejský král Benhadad shromáždil celé své vojsko,#3,9p vytáhl a oblehl#[prav. r. 850 př. Kr.] Samaří. 25V Samaří nastal velký hlad. Hle, obléhali ho tak dlouho , že oslí hlava byla za osmdesát stříbrných a čtvrtina kabu#[asi 1/6 sey (1Kr 18,32); asi 1,2 litru, tedy zde 0,3 litru] holubího trusu#[dle TNK + M. Cogan, H. Tadmor (“II Kings”) je to idiom pro nepoživatelné lusky svatojánského chleba] za pět stříbrných. 26Když se jednou izraelský král procházel po hradbách, volala k němu úpěnlivě nějaká žena: Pomoz, můj pane a králi. 27Odpověděl: Jestliže ti nepomůže Hospodin, odkud mám vzít pro tebe pomoc? Snad z humna či z lisu? 28Král se jí pak zeptal: Co je s tebou?#n.: ti; 1Kr 1,16p Odpověděla: Tato žena mi řekla: Dej svého syna a sníme ho dnes a mého syna sníme zítra. 29Uvařily jsme mého syna a snědly jsme ho. Další den jsem jí řekla: Dej svého syna a sníme ho. Ale ona svého syna ukryla. 30I stalo se, když král uslyšel slova té ženy, že roztrhl své roucho; jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho. 31Řekl: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže dnes zůstane hlava Elíši, syna Šáfatova, na něm. 32Elíša tehdy seděl ve svém domě a starší seděli s ním. Král poslal kohosi před sebou. Dříve nežli k němu posel přišel, řekl Elíša starším: Vidíte, že ten vrah#h.: vrahův syn; srv. např. 2S 3,34 (zvrhlík – syn zvrácenosti) atd. poslal kohosi srazit mi hlavu? Hleďte, až přijde posel, zavřete dveře a držte ho za dveřmi. Což to není za ním zvuk kroků jeho pána? 33Ještě s nimi mluvil, a tu k němu sestupoval posel a řekl: Hle, toto zlo je od Hospodina. Proč mám mít ještě naději v Hospodinu?

Currently Selected:

2 Královská 6: CSP

Highlight

Copy