Job 16
16
Udělal si ze mě terč
1Job na to řekl:
2„Už jsem těch věcí slyšel přespříliš –
jako těšitelé jste ukrutní!
3Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘
Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘
4I já bych uměl mluvit jako vy,
kdybyste na mém místě usedli.
Svými řečmi bych vás uměl zahrnout,
potřásat nad vámi hlavou svou.
5Svými ústy bych vás ale povzbudil,
slova mých rtů by byla útěchou.
6Mluvím-li, má bolest se nemírní,
mlčím-li, v čem se mi uleví?
7Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil.
Zničils mě i mé nejbližší!
8Vrásky na mém těle svědčí proti mně,
má vyhublost vstává a obviňuje mě.
9Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě,
můj sok proti mně zuby skřípe,
probodává mě pohledem.
10Kdekdo si na mě ústa otevře,
s posměchem bijí mě do tváře,
všichni se srotili proti mně.
11Bůh mě dal napospas ničemům,
předhodil mě zlosynům.
12Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil,
chytil mě za krk a bil a bil!
Udělal si ze mě terč,
13zasypává mě deštěm střel.
Bez milosti mě seká do slabin,
mou žluč nechá stříkat po zemi.
14Dává mi jeden úder za druhým,
vrhá se na mě jako válečník.
15Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem,
svým čelem ryji zem.
16Tvář mi od pláče opuchla,
stín smrti mi leží na víčkách.
17Já přece nemám na rukou násilí,
má modlitba je bez poskvrny!
18Země, nepřikrývej moji krev,
můj křik ať odpočinku nedojde!
19Mám svědka v nebi právě teď,
tam nahoře mám svého přímluvce.
20Když se mi vysmívají přátelé,
k Bohu přes slzy dívám se.
21Kéž by se člověk mohl s Bohem přít,
jako se lidé přou s přáteli!
22Roky mně odměřené se chýlí ke konci,
odcházím na cestu, z níž se nevrátím.
Currently Selected:
Job 16: B21
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
