Genesis 49

Jákobova závěť

1Jákob tenkrát svolal své syny:

„Sejděte se, ať vám oznámím,

co vás potká ve dnech budoucích.

2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi,

naslouchejte svému otci Izraelovi:

3Rubene, tys můj prvorozený,

mé síly a mého mužství první plod:

přední co do vznešenosti,

přední co do moci.

4Jak voda vzkypěl jsi –

ztratil jsi prvenství!

Do ložnice svého otce vstoupil jsi,

mé lože odvážil ses poskvrnit.

5Šimeon a Levi, to jsou bratři;

jejich meče jsou kruté nářadí.

6Do jejich rady nevstupuj, duše má,

k jejich spolku se nepřidávej, slávo má!

Vždyť pobili muže ve svém hněvu,

zmrzačili býky ve svém rozmaru.

7Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký,

a jejich prchlivost, že je tak krutá!

Rozdělím je v Jákobovi,

v Izraeli je rozptýlím.

8Judo, tebe tví bratři budou chválit,#Juda znamená Chvála (Gen 29:35)

tvá ruka na šíji tvých nepřátel!

Synové tvého otce

ať před tebou se sklánějí.

9Mladý lev je Juda;

svou kořistí jsi vzrostl, synu můj!

Schoulil se, jako lev ulehl,

jako lvice – kdo přiměje ho vstát?

10Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy,

žezlo v jeho klíně zůstane,

než přijde Ten, jemuž náleží

a jehož budou poslouchat národy.

11K vinnému keři přiváže oslíka,

k ušlechtilé révě oslátko své.

Ve víně své roucho vypere,

v krvi hroznů svůj šat.

12Jeho oči se nad víno třpytí,

zuby jeho nad mléko bílé jsou.

13Zabulon u mořského břehu bydlí,

pro lodi bude přístavem,

až k dalekému Sidonu se přivine.

14Isachar je osel houževnatý,

mezi ohradami ležící.

15Až uvidí odpočinek, jak dobrý je,

a zemi, jak je líbezná,

hřbet sehne, aby břímě nosil,

stane se nevolníkem, otrokem!

16Dan soudit bude#Dan znamená Soudce (Gen 30:6) lid svůj

jako jeden z kmenů Izraele.

17Hadem na cestě bude Dan,

růžkatou zmijí na stezce,

jež koně uštkne do paty

a jezdec se skácí zpět.

18Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!

19Gád#Gád zní v hebr. podobně jako Horda (Gen 30:11) – horda se na něj nahrne,

on se však v patách vrhne za ní.

20Ašer bude mít tučný pokrm,

královské lahůdky obstará.

21Neftalí je laň vypuštěná,

jež vrhá krásné kolouchy.

22Josef je ratolest plodná,

plodná ratolest nad pramenem,

jejíž výhonky se po zdi pnou.

23Zraňovali ho, stříleli,

lukostřelci jej stíhali.

24Pevný však zůstal jeho luk,

přijaly sílu paže rukou jeho

z rukou Mocného Jákobova.

Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –

25od Boha tvého otce, jenž ti pomůže.

Všemohoucí kéž požehná tě

požehnáním nebes nahoře,

požehnáním propasti ležící dole,

požehnáním prsou jakož i lůna!

26Požehnání tvého otce překonala

požehnání mých rodičů

až k vrcholům věčných návrší.

Na hlavu Josefovu nechť přijdou,

na temeno vyvoleného z bratří!

27Benjamín jako dravý vlk

ráno úlovek bude žrát

a večer svou kořist rozdělí.“

28Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.

Pochovejte mě k mým otcům

29Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského, 30do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. 31Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu. 32To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“

33A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.

Currently Selected:

Genesis 49: B21

Highlight

Copy