Jan 10
10
Ježíš je dobrý pastýř
1„Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj. 2Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi. 3Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu. 4Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
6Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání, 7a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince. 8Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají. 9Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek. 10Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.
11Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje. 12-13Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá. 14Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne. 15Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život. 16Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí. 18Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“
19Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku. 20Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“
21Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“
Náboženští vůdcové ohrožují Ježíše v chrámu
22V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů, 23a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím. 24Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“
25„Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření. 26Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda. 27Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji 28a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve. 29-30Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“
31To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít. 32Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“
33„Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“
34-36Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil. 37Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi. 38Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“
39Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl. 40Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.
41Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“
42Mnozí tam v Ježíše uvěřili.
Slovo na cestu™ SNC™
(Czech Living New Testament™)
Copyright © 1988, 2000, 2012 by Biblica, Inc.
Used with permission. All rights reserved worldwide.
