Název díla: Bible. Překlad 21. století (zkráceně: Bible21 nebo B21)
Autor překladu: Alexandr Flek a kol.
Vydal: Biblion, o.s., info@bible21.cz

Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

www.bible21.cz

Bible, překlad 21. století

<div class="version vid15 iso6393ces" data-vid="15" data-iso6393="ces">
 <div class="book bkLUK">
 <div class="chapter ch24" data-usfm="LUK.24">
 <div class="label">24</div><div class="s">Nen&#237; tu, vstal!</div><div class="p">1Brzy r&#225;no prvn&#237;ho dne v t&#253;dnu vzaly p&#345;ipraven&#233; vonn&#233; masti a vydaly se s dal&#353;&#237;mi &#382;enami ke hrobu. 2Na&#353;ly v&#353;ak k&#225;men odvalen&#253; od hrobu, 3a kdy&#382; ve&#353;ly dovnit&#345;, nena&#353;ly t&#283;lo P&#225;na Je&#382;&#237;&#353;e. 4Nev&#283;d&#283;ly, co si o tom myslet, kdy&#382; vtom p&#345;ed nimi stanuli dva mu&#382;i v z&#225;&#345;&#237;c&#237;m rouchu. 5Vylekan&#233; &#382;eny sklonily tv&#225;&#345;e k zemi, ale oni jim &#345;ekli: &#8222;Pro&#269; hled&#225;te &#382;iv&#233;ho mezi mrtv&#253;mi? 6Nen&#237; tu, vstal! Vzpome&#328;te si, jak v&#225;m je&#353;t&#283; v Galileji &#345;&#237;kal: 7&#8218;Syn &#269;lov&#283;ka mus&#237; b&#253;t vyd&#225;n do rukou h&#345;&#237;&#353;n&#253;ch lid&#237; a b&#253;t uk&#345;i&#382;ov&#225;n, ale t&#345;et&#237;ho dne vstane z mrtv&#253;ch.&#8216;&#8220;#Luk 9:22; 18:31&#8211;33 </div><div class="p">8Tehdy si vzpomn&#283;ly na jeho slova, 9a kdy&#382; se vr&#225;tily od hrobu, vypr&#225;v&#283;ly to v&#353;echno jeden&#225;cti u&#269;edn&#237;k&#367;m i v&#353;em ostatn&#237;m. 10Byly to Marie Magdal&#233;na, Johana, Marie Jakubova a ostatn&#237;, kter&#233; byly s nimi. &#344;ekly to apo&#353;tol&#367;m, 11ale oni ta slova pova&#382;ovali za tlach&#225;n&#237; a nev&#283;&#345;ili jim. 12Petr v&#353;ak vstal a rozb&#283;hl se ke hrobu. Kdy&#382; se naklonil dovnit&#345;, spat&#345;il tam jen pl&#225;tna. Vr&#225;til se tedy dom&#367; v &#250;divu nad t&#237;m, co se stalo. </div><div class="s">Na cest&#283; do Emauz</div><div class="p">13T&#233;ho&#382; dne se dva z nich vydali do vesnice jm&#233;nem Emauzy, vzd&#225;len&#233; od Jeruzal&#233;ma &#353;edes&#225;t hon&#367;,#asi 11 km 14a pov&#237;dali si o v&#353;em, co se stalo. 15Zat&#237;mco si pov&#237;dali a prob&#237;rali to, s&#225;m Je&#382;&#237;&#353; se p&#345;ibl&#237;&#382;il a p&#345;ipojil se k nim. 16N&#283;co v&#353;ak br&#225;nilo jejich o&#269;&#237;m, aby ho poznali. </div><div class="p">17Je&#382;&#237;&#353; se jich zeptal: &#8222;O &#269;em si to cestou pov&#237;d&#225;te, &#382;e jste tak smutn&#237;?&#8220; </div><div class="p">18Jeden z nich, jm&#233;nem Kleof&#225;&#353;, mu odpov&#283;d&#283;l: &#8222;Ty jsi snad jedin&#253; n&#225;v&#353;t&#283;vn&#237;k Jeruzal&#233;ma, kter&#253; nev&#237; o tom, co se tam v t&#283;chto dnech stalo!&#8220; </div><div class="p">19&#8222;O &#269;em?&#8220; zeptal se jich. </div><div class="p">&#8222;O Je&#382;&#237;&#353;i Nazaretsk&#233;m,&#8220; odv&#283;tili. &#8222;Byl to prorok mocn&#253; ve skutc&#237;ch i slovech p&#345;ed Bohem i p&#345;ede v&#353;&#237;m lidem. 20Vrchn&#237; kn&#283;&#382;&#237; a na&#353;i v&#367;dcov&#233; ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho uk&#345;i&#382;ovat. 21My jsme ale doufali, &#382;e to je on, kdo m&#225; vykoupit Izrael. Nav&#237;c je to u&#382; t&#345;et&#237; den, co se to v&#353;echno stalo. 22Tak&#233; n&#225;s p&#345;ekvapily n&#283;kter&#233; z na&#353;ich &#382;en. R&#225;no byly u hrobu 23a nena&#353;ly jeho t&#283;lo. Pak p&#345;i&#353;ly a &#345;&#237;kaly, &#382;e dokonce m&#283;ly vid&#283;n&#237;. And&#283;l&#233; jim pr&#253; &#345;ekli, &#382;e &#382;ije. 24N&#283;kte&#345;&#237; z na&#353;ich &#353;li ke hrobu a na&#353;li v&#353;echno tak, jak to &#382;eny vypr&#225;v&#283;ly, ale jeho nevid&#283;li.&#8220; </div><div class="p">25Tehdy jim &#345;ekl: &#8222;Jak jste nech&#225;pav&#237;! Jak je v&#225;m zat&#283;&#382;ko v&#283;&#345;it v&#353;emu, co pov&#283;d&#283;li proroci! 26Copak to v&#353;echno nemusel Mesi&#225;&#353; vytrp&#283;t, ne&#382; vejde do sv&#233; sl&#225;vy?&#8220; 27Po&#269;&#237;naje Moj&#382;&#237;&#353;em a v&#353;emi proroky jim pak vykl&#225;dal, co o n&#283;m bylo naps&#225;no ve v&#353;ech P&#237;smech. </div><div class="p">28Kdy&#382; do&#353;li k vesnici, do n&#237;&#382; m&#237;&#345;ili, nazna&#269;il, &#382;e p&#367;jde d&#225;l. 29Oni ho v&#353;ak p&#345;emlouvali: &#8222;Z&#367;sta&#328; s n&#225;mi, u&#382; se p&#345;ipozd&#237;v&#225;; ch&#253;l&#237; se u&#382; k ve&#269;eru.&#8220; &#352;el tedy dovnit&#345;, &#382;e s nimi z&#367;stane. 30Kdy&#382; byli za stolem, vzal chl&#233;b, po&#382;ehnal, l&#225;mal a pod&#225;val jim. 31Vtom se jim otev&#345;ely o&#269;i a poznali ho, ale on jim n&#225;hle zmizel. </div><div class="p">32Tehdy jeden druh&#233;mu &#345;ekli: &#8222;Copak n&#225;m neho&#345;elo srdce, kdy&#382; s n&#225;mi na cest&#283; mluvil a otv&#237;ral n&#225;m P&#237;sma?&#8220; 33Ihned vstali a vr&#225;tili se do Jeruzal&#233;ma. </div><div class="p">Tam na&#353;li on&#283;ch jeden&#225;ct shrom&#225;&#382;d&#283;n&#253;ch s ostatn&#237;mi, 34jak &#345;&#237;kaj&#237;: &#8222;P&#225;n opravdu vstal z mrtv&#253;ch. Uk&#225;zal se &#352;imonovi!&#8220; 35Vypr&#225;v&#283;li jim tedy, co se jim stalo na cest&#283; a jak se jim dal poznat p&#345;i l&#225;m&#225;n&#237; chleba. </div><div class="s">Dotkn&#283;te se m&#283;</div><div class="p">36Zat&#237;mco o tom mluvili, stanul uprost&#345;ed nich Je&#382;&#237;&#353;. &#8222;Pokoj v&#225;m,&#8220; &#345;ekl. 37Oni si ale v hrozn&#233;m &#250;leku mysleli, &#382;e vid&#237; ducha. </div><div class="p">38&#344;ekl jim tedy: &#8222;Pro&#269; jste tak vylekan&#237;? Pro&#269; jste na pochyb&#225;ch? 39Pod&#237;vejte se na m&#233; ruce a nohy &#8211; jsem to j&#225;! Dotkn&#283;te se m&#283; a p&#345;esv&#283;d&#269;te se: duch p&#345;ece nem&#225; maso a kosti; jak vid&#237;te, j&#225; je m&#225;m!&#8220; </div><div class="p">40Po t&#283;ch slovech jim uk&#225;zal ruce i nohy. 41Kdy&#382; st&#225;le nemohli samou radost&#237; uv&#283;&#345;it a jen se divili, zeptal se jich: &#8222;M&#225;te tu n&#283;co k j&#237;dlu?&#8220; 42Podali mu tedy kus pe&#269;en&#233; ryby, 43on si ji vzal a pojedl p&#345;ed nimi. </div><div class="s">Jste sv&#283;dkov&#233;</div><div class="p">44Potom jim &#345;ekl: &#8222;Pr&#225;v&#283; o tomto jsem mluvil, dokud jsem je&#353;t&#283; byl s v&#225;mi: Mus&#237; se naplnit v&#353;echno, co je o mn&#283; ps&#225;no v Moj&#382;&#237;&#353;ov&#283; z&#225;kon&#283;, v Proroc&#237;ch a &#381;almech.&#8220; </div><div class="p">45Tehdy jim otev&#345;el mysl, aby porozum&#283;li P&#237;sm&#367;m. 46&#344;ekl jim: &#8222;Tak je ps&#225;no &#8211; Mesi&#225;&#353; musel trp&#283;t a t&#345;et&#237;ho dne vst&#225;t z mrtv&#253;ch. 47Po&#269;&#237;naje od Jeruzal&#233;ma pak v jeho jm&#233;nu mus&#237; b&#253;t k&#225;z&#225;no pok&#225;n&#237; a odpu&#353;t&#283;n&#237; h&#345;&#237;ch&#367; v&#353;em n&#225;rod&#367;m. 48Vy jste toho sv&#283;dkov&#233;. 49Hle, j&#225; na v&#225;s se&#353;lu zasl&#237;ben&#237; sv&#233;ho Otce. Z&#367;sta&#328;te ale ve m&#283;st&#283;, dokud nebudete oble&#269;eni moc&#237; sh&#367;ry.&#8220; </div><div class="p">50Potom je odvedl a&#382; k Betanii. Zvedl ruce, aby jim po&#382;ehnal, 51a zat&#237;mco jim &#382;ehnal, za&#269;al se jim vzdalovat, jak byl un&#225;&#353;en vzh&#367;ru do nebe. 52Klan&#283;li se mu a potom se s velikou radost&#237; vr&#225;tili do Jeruzal&#233;ma. 53V&#353;echen &#269;as tr&#225;vili v chr&#225;mu, kde oslavovali Boha. </div>
 </div>
 </div>
</div>

Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. Našly však kámen odvalený od hrobu, a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“
Tehdy si vzpomněly na jeho slova, a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, a povídali si o všem, co se stalo. Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu tedy kus pečené ryby, on si ji vzal a pojedl před nimi.

Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. Vy jste toho svědkové. Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

Sikiliza Lukáš 24